Všichni jistě znáte vrabce domácího, dříve úplně nejběžnějšího ptáka provázejícího člověka. Přesto tento populární pták postupně z našich obcí a měst mizí. A to přestože jde o velmi přizpůsobivého ptáka, který dokáže vyhnízdit i v rozbité lampě pouličního osvětlení. Neplatí to ovšem obecně. Jsou vesnice, kde o vrabce skoro nezavadíte, na druhé straně v jiných obcích čimčarají jeden i dva vrabčáci u každého domu.
Příčiny jeho úbytku jsou různé, ale jednou z hlavních jsou asi opravy starých domů a likvidace dřevěných kůlen. Tam všude si rádi vrabci staví svá rozcuchaná hnízda. V lidských sídlech dochází při jejich „zkrášlování“ prostoru i k likvidaci hustých keřů, které vrabci rádi využívají k úkrytu.
Další příčinou snižování počtů vrabců proto může být i pěstování vzorných anglických trávníků u starých domů. Dopadl na ně jistě i úpadek chovu domácích zvířat. Dříve se vrabci často přiživovali na obilí házeném slepicím a další drůbeži.
Vrabec se živí převážně rostlinnou potravou, hlavně semeny plodin, lučních trav i jiných rostlin. Mláďata však rodiče krmí také živočišnou potravou – především různým hmyzem. Hnízdí od dubna do srpna – pravidelně třikrát ročně, v dobrých podmínkách dokonce čtyřikrát ročně. Po zemi vrabec na rozdíl od jiných ptáků neběhá, ale skáče.
Vrabec domácí je stálým druhem vyskytujícím se u nás i v zimě. Je to pták společenský. Na vhodných místech hnízdí v koloniích a zimu přečkává jako jiní ptáci v hejnech. Není zvláště chráněným druhem, ale vztahuje se na něj obecná ochrana, která je výsledkem aplikace evropské ptačí směrnice v našem zákoně o ochraně přírody. Bylo by škoda, kdyby z našich měst a vesnic zcela zmizel.
Karel Pavelka, zoolog, Muzeum regionu Valašsko