Severská pěnkava

Pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla) je velmi podobná naší pěnkavě, a kterou zastupuje v lesích na severu Evropy a Asie. Ptáci jsou ale barevnější, oranžově zbarveni, vrch hlavy a hřbetu je u samců šedočerně skvrněný, stejně jako boky těla. Od pěnkavy jej odlišíme i podle bílého zbarvení kostřece (místo mezi kořenem ocasu a zády – pěnkava jej má olivově zelený). Jikavec se živí živočišnou i rostlinnou potravou.

První hejnka této severské pěnkavy se objevují na začátku října, ale hlavní tahové období spadá na konec října. Na tahu se vyskytuje jikavec často v hejnech s pěnkavou obecnou.

Výskyt jikavce má ve střední Evropě až invazní charakter. Mění se dle místních podmínek, především dle úrody bukvic. Jikavci se pak rádi soustřeďují do lokalit se staršími bukovými porosty, kde se živí bukvicemi napadanými na zemi. Shluknout se zde může až několik stovek až tisíc jedinců.

Na základě kroužkování se zjistily některé zajímavosti. U nás protahující a zimující ptáci pochází především  z Ruska, kdy k nám přilétají až ze vzdálenosti 2 724 km. Ptáci domovem ze Skandinávie naopak táhnou spíše západním a jihozápadním směrem do Velké Británie a Francie. Ptáci odchycení a kroužkování u nás v říjnu pokračují dále na jih, zatímco jedinci zastižení u nás až v listopadu na našem území stráví celou zimu. V zimující populaci u nás je téměř 3x více samců než samic a 4x více starých ptáků než mladých.

Převážná část ptáků kroužkovaných u nás v říjnu zimuje na jižním úpatí Alp v Itálii. Zde je ale nečeká vlídné přijetí. Při příletu i zimování jsou odchytáváni a končí na talířích v restauracích.

Zpět na sever se začínají vracet již v únoru a táhnou až do dubna – ojediněle byly u nás i zaznamenány pokusy o hnízdění. Ojedinělé výskyty jikavce jsou známy až do konce června.

Stává se, že jikavec spolu s pěnkavou obecnou létají na zimní krmítka. Proto buďte ve střehu a zkuste je mezi sebou odlišit.

Karel Pavelka, zoolog Muzea regionu Valašsko, Odborné oddělení Valašské Meziříčí