Solení silnic a rostliny

V minulosti se na úpravu silnic a chodníků v zimě používala hlavně štěrk, hrubý popel či škvára. Při oblevách a na jaře byly pak města, domy, auta i lidi ušpinění vrstvou prachu. I proto se teď nejčastěji používá k posypu sůl. Města jsou teď čistší. Vysypaná sůl se sice rozpustí a na první pohled není vidět, ale z přírody se hned neztratí.

Sůl používaná v zimě škodí nám všem. Pomalu leptá kůži, ať jsou to naše kožené boty nebo tlapky našich domácích mazlíčků. Nepříjemná je i ptákům, kteří slétají na zem za zapomenutým rohlíkem. Nejvíce ale posypová sůl škodí stromům u cest a chodníků. Sůl je chemicky sloučenina sodíku a chlóru, a ten škodí pupenům časně rašících stromů – lip a javorů.

A jak se chlór do rostlin dostane? Velmi snadno. Sůl se rozpustí ve vodě a zasákne do půdy, kde se rozloží na chlór a sodík. Tento roztok se dostává kořeny do stromů a dalších rostlin. Příznaky jsou podobné jako při nedostatku vody, svinují se listy a jehličí se zabarví nejprve do žluta a poté do rezava a pak opadá.

Překvapivě ale některým rostlinám zvýšený obsah solí v půdě nevadí, dokonce jej potřebují a nedokážou přežít tam, kde je soli v půdě méně. Těmto rostlinám se říká slanomilné rostliny. Na Valašsku je téměř nepotkáme, protože tady nejsou přirozeně žádná slaniska. Výjimkou je jedna rostlina, která využila solení silnic a začala se podél nich šířit. Roste pouze v úzkém pásu podél silnic, dokud je půda nasycená solí ze zimního posypu.

Tou rostlinou je nenápadná tráva zblochanec oddálený (Puccinellia distans). Tato tráva tvoří porosty typicky sivě zelené barvy podél okrajů solených silnic. Doma je v celé Evropě a najdeme ji i v severní Africe, v Asii a v Severní Americe. Zavlečen byl také na Nový Zéland.

Zblochanec přirozeně roste jak na vnitrozemských slaniskách, tak i na slaniscích v blízkosti mořského pobřeží. Vyžaduje vlhčí slané půdy, ale dokáže přežít i na suchém stanovišti a zřejmě i díky této schopnosti se mu tak dobře daří podél solených silnic. Dnes už jej najdeme podél každé každoročně solené komunikace v celé ČR.

Autor: Mgr. Jana Tkačíková, botanik Muzea regionu Valašsko